1. Kapitola

25. července 2012 v 19:43 | Debbie |  Elfské války
Temnými uličkami běží mladá dívka s tmavě modrou sukní, prošívanou stříbrnou nití a taktéž modrým upnutým korzetem. Na nohou má černé střevíce a na hlavě nasazenou kápi. Podpatky jen tiše klapou o kamennou zem a černý plášť ji za zády divoce poletuje a šustí. Vyběhne z jedné uličky a přeběhne do druhé, ještě temnější, užší. Protáhne se mezi dvěma přepychovými kočáry, postavených u stěn na obou stranách. Přidrží si sukni a kápi si přitáhne více k tělu, až se konečně dostane na náměstí.
Na náměstí se zastaví a jde již nenápadně pomalým krokem. Náměstí osvětluje úplněk a černé, železné lampy, které vydávají oranžovožluté měkké světlo. Oheň si uvnitř lampy klidně plápolá a místní dub uprostřed náměstí šustí v poryvu studeného, nočního vánku. V tu chvíli se ozve někde blízko, mezi domy zavytí. Dívka se vyděšeně ohlédne do uličky, z které vyběhla. Neváhá a rozběhne se k další uličce, která je o něco širší, mírně se stáčející doleva.
Přiběhne za nedlouho k vysoké, černé, kovové bráně. Ze všech sil do ní zatlačí a brána se rozkřikne hlasitým a nepříjemným zvukem, ale otevře. Dívka vběhne dovnitř, kde jde již pomalu po písčité cestě. Po stranách je zahrada, kde jsou různé keře, vystříhávané do tvarů zvířat, lidí ale i věcí či předmětů. Každý zkoumá pohledem, když zašustí v nočním vánku. Doběhne poslední kousek ke dveřím hradu, kam mířila. Zaklepe železným, pozlaceným klepadlem, ve tvaru čínského draka, na dřevěné dveře a odstoupí o krok vzad. Ve dveřích se otevře malé okénko velké tak pro dětskou ruku. Nesvítí uvnitř však žádné světlo. Ve vnitř je tma a ticho. "Kdo jste?" Ozve se náhle hlubokým, nakřápnutým hlasem. "Posel, jdu za králem, nesu důležité zprávy." Odpoví tiše a ohlédne se ustrašeně za sebe. Muž neodpověděl, zavřel okénko a nastalo ticho.
U zámku zachrastily klíče a za nedlouho odemknul dveře. Dveře zaskřípaly a otevřeli se. Ze vnitř vykoukne hlava starce. Je to muž vysoký dívce asi do pasu, jelikož je shrbený. Na sobě má zelenou ušpiněnou vestu a hnědé potrhané kalhoty. Jednu botu má dokonce s dírou na špičce a ta druhá je otevřená do obrovského žraloka až mu z ní leze palec. V jedné ruce drží lucernu, v níž plápolá oheň, v té druhé svazek klíčů. Tvář na pravé straně má zjizvenou a na bradě a nose několik bradavic. Kouká na dívku zamračeným, znaveným a nedůvěřivým pohledem. Vítr, který se tlačí do dveří, si pohrává s jeho šedými vlasy, dlouhých po ramena. Rozcuchané, trčící do všech stran. Vlasy má umaštěné a s pocené, dívka se musela ušklíbnout nad vrátným.
Odstrčí ho rychle na stranu a vběhne dovnitř. Neohlédne se a běží dál. Za sebou jen slyšela tiché zaklapnutí dveří a cinkání klíčů, dokonce i pár nadávek.
Prošla krátkou chodbou s červeným kobercem a zamíří ke schodům, které se stáčí mírně doprava. Vyděšeně si prohlíží na schodech obrazy panovníků tohoto hradu a vládcovi trofeje, vedle níž má pověšené zbraně. Přitiskne se k zábradlí a snaží se koukat, kam šlape.
Vyhoupne se na poslední schod a přistoupí k vysokým, zlatým dveřím, u nichž stojí dvojice stráží ve stříbrné zbroji. Stráže nemají helmy a nejsou lidé. Jejich uši jsou špičaté, což naznačuje, že jsou elfové. U pasu má každý meč schovaný v světle modrém pouzdře a oba dva svírají jedno dlouhé kopí, které má na konci místo bodce stříbrnou sekyru.
Kopí před dívkou zkříží a podívají se na ni nedůvěřivým pohledem. "Král nechce být rušen." Promluví elf nalevo se světlými vlasy, nakrátko střiženými. "Jsem posel a nesu králi důležité zprávy." Hlesne a nepřestane se schovávat pod černou kápí. Elf vpravo vzdychne a vejde do dveří.
Za chvilku vyjde ze dveří a otevře ochotně dívce dveře dokořán. Ta jen přikývne na znamení díku a vejde dovnitř.
Uvnitř je šero. Místnost ozařuje jen měkké světlo rozpálených uhlíků v krbu, který je vlevém rohu. Napravé straně stojí trůn, k němuž se táhnou tři široké schody. Má rudou barvu a je skleněný ale přesto vypadá pohodlně. U stěny, níž pod trůnem, stojí naopak dlouhý stůl s občerstvením. Uprostřed panuje velký svícen, který je bohužel nyní bez ohně. Přímo naproti dveřím a zároveň dívce je prosklená část stěny, kde jsou skleněné dveře vedoucí na balkon. Všechny okna byla zahalena pod tenkým tmavě modrým závěsem. Jen dveře, byli, odkryty a otevřeny. Závěsy poletují v průvanu táhnoucího se zvenku. Dívka natáhla ruku k dýce a stiskla pevně její rukojeť až jí zbělely klouby na ruce.
Připlíží se k závěsu u dveří a nakoukla dovnitř. Na balkoně stála postava zahalená ve stínu tmy. Je opřená lokty o kamenné zábradlí a shlíží na les skrývající se v údolí, za, nimž se tyčí velká masa hor. Jejich vrcholky, jsou pokryty bílým sněhem, který září a třpytí se v měsíční záři. Zavanul silnější vítr a postavě se rozlétly dlouhé vlasy po ramena, na všechny strany.
Byl to muž. Je vysoký a tělo má samý sval. Dívka ho ještě chvíli sledovala, ale pak ji vyrušil. "Pojď sem ke mě." Promluvil hrubý, dunivý hlas. Lekla se a vyjekla, rychle si zacpe dlaní pusu a sevře ještě pevněji rukojeť své dýky. Pomalu se vplíží dovnitř a stoupne si kousek dál od něj. Zahledí se na hory tyčící se před nimi a přestane vnímat na chvíli veškeré okolí. Muž se na ni podíval a jedním pohledem si ji prohlédl. "Co mi neseš za zprávy?" Pousmál se a nespustil z ní očí. Trhne sebou a podívá se na něj. "Nesu zprávy z Entopamre. Všichni se bouří. Pokud to takhle půjde dál, může dojít ke krvavé bitvě." Zašeptá poslední slovo a zvážní. "Elfské války se blíží, pane." Hlesne neslyšně znovu, hlas se jí uprostřed věty zlomil, nedokázala to ovládnout. "Loraello!" Přistoupí k ní a stáhne ji kápi.
Ve svitu měsíce se zalesknou její kaštanově hnědé vlasy a odkryje se světlá tvář s ustrašeným pohledem. Její hnědé oči pohlédnou do jeho. Má kulatý obličej a úzké rty. Vlasy mírně vlnité, dlouhé do půlky zad. Loraella byla nižšího vzrůstu a sahala muži sotva po ramena. Po tváři ji steče slza. "Poslal jsem tam své vojsko. Aby je trochu uklidnili a pro případ kdyby zase zaútočili démoni." Nespouštěl z ní oči. "Ale pane, i sama Země se bouří. Jsou stále častější zprávy, že se na jihu objevují tornáda a povodně." Muž zapřemýšlel a trhl hlavou k horám. Z vlasů mu vykoukly špičaté uši.
Muž měl černé havraní vlasy dlouhé po ramena. Modré oči jako denní nebe, které v noci svítily jako za dne. Obličej protáhlí s výraznými lícními kostmi. Na sobě bílou prostou košili a černé kalhoty. Na nohou vysoké černé boty po kolena.
"Nevím co už dál. Připadá mi, že tu kolikrát jsem jen na ozdobu. Svým obyvatelům nedokážu pomoci, co jsem to tedy za krále?" Ptá se sám sebe a odtáhne se od Lorealli. Opře se lokty o zábradlí v pravém rohu balkonu. Lorealla k němu přišla a koukla na něj. "Pane, vy pro svůj lid děláte hodně, jen se rychleji schyluje k válce, než jsme předpokládali." Ztiší hlas, když musela mluvit o válce. Muž se na ni nepodívá. "Říkej mi prosím Ellamine. Mám radši své pravé jméno než král, pán a tak dále. Už mě to omrzelo, přestává mě to bavit." Lorealla přikývla. "Démoni mají příležitost prosadit své zlo. Vím to." Dodal hned otráveně. "Jenže pouhé rodičovské napomenutí je k ničemu." Uculil se trochu nad svými slovy.
"Měli bychom jít spát, ráno moudřejší večera." Zívl a šel dovnitř. Svou postel měl v pravém rohu od dveří balkonu, naproti krbu. Jeho postel byla obrovská, široká až k oknu u něhož stála. Vedle jeho lože byl menší noční stolek a svícen. Kousek dál byla dřevěná skříň a na zemi před postelí kůže z daňka. Ellamin přistoupil ke krbu, kde byla dřevěná obyčejná židle. Svlékl si bílou košili, hodil ji na zem a Lorealla, která stála kousek za ním, se hned otočila. "Ehm, omlouvám se, asi bych měla už jít." Šla pomalu ke dveřím a neotáčela se, rukou si kryla oči a nervózně se začala chvět. "To je v pohodě." Usmál se Ellamin a šel za ní. Chytil ji za ruku, než stačila otevřít dveře a přitáhl si ji k sobě. Lorealla se snažila vyprostit z jeho sevření, až se jí to nakonec povedlo. "Opravdu bych měla jít." Usmála se krátce a sáhla na kliku. Ellamin přikývl a šibalsky se na ni usmál. "Budu na tebe zítra čekat."
"Dobře." Přikývne a otevře dveře. "Dobrou noc výsosti." Dodá, pokloní se rychle a odejde ze síně.
Lorealla se za dveřmi hloupě uchechtla a s hlavou plnou jiných myšlenek, šla dolů po schodech přitom si vesele pobrukovala.
Ellamin sebral svou košili ze země a přehodil ji přes opěrku židle stojící u krbu. Ulehl do postele a ještě chvíli sledoval hvězdy zářící na nebi jako tisíce perel. Za nedlouho upadl do říše snů.
Lorealla došla k vrátnému, který tvrdě spal a hlasitě chrápal.
Vzala mu z ruky svazek klíčů a odemknula si. Vyběhne ze dveří a prošla pomalu stejnou písčitou cestou jako před chvílí.
Uprostřed cesty se zastaví a koukne do okna, na pravé straně. Pousměje se znovu nad svými myšlenkami a jde dál. Při odbočce k místním stájím ucítí jako by ji někdo sledoval. Otočí se a znejistí. Natáhne si kápi a rozběhne se.
Doběhne ke stáji a ve zmatku začne obíhat všechny boxy. Najde konečně svého bělouše a vyvede ho ze stájí. Chystá se nasednout, ale někdo ji stáhne zpátky dolů za černý plášť. Svalí se na zem a omámená mžourá, co to způsobilo. Něco ji náhle uhodí do hlavy, sykne bolestí, hned se chytí za hlavu. Neudrží oči a upadne do bezvědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aduskwa Aduskwa | E-mail | Web | 26. července 2012 v 20:52 | Reagovat

beru tě do affs
úžasná povídka, miluju tenhle styl.. jen jediná výtka - že je ta povídka napsaná v přítomném a minulém čase, nevím to jistě ale možná sem zahlídla i jeden budoucí.. jinak se mooc těším na další díl!! :))

2 Debbie Debbie | E-mail | Web | 26. července 2012 v 20:59 | Reagovat

Děkuju moc :)
A jo vím, že to pletu všechno dohromady, pokusím se toho "zlozvyku" :D zbavit :D:D

3 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 20. srpna 2012 v 13:38 | Reagovat

je to nádherný.. konečně jsem si na tebe našla čas a jsem strašně ráda, protože je to dokonalý... jdu hned na další =)=D

4 Debbie Debbie | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 21:23 | Reagovat

[3]:Děkuju moc :))

5 Dowrin Dowrin | 17. června 2013 v 9:04 | Reagovat

Můj názor: děj má spád, člověk se u něj nenudí, popisy zabírají přiměřenou část textu a slovní zásoba je akorát barvitá. Ale na druhou stranu mě rušily již výše uvedené změny časů, a potom občasné chyby ať už gramatické (Dveře zaskřípaly a otevřeli se.) nebo slovotvorné (Napravé straně ... ). Jinak rozsahem tak akorát a zakončení tímto otevřeným koncem je perfektní! Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama