Srpen 2012

Heh...!

26. srpna 2012 v 21:46
Tak trošku se omlouvám, že jsem se dříve neozvala nebo tak něco ale měla jsem delší pauzu od psaní a všeho blogování.. Sice jsem pracovala na svých dvou dalších webech na blog.cz a tak nebyl čas na tenhle ale mohu vám slíbit, že to co nejdříve napravím. :) K tomu vás můžu uklidnit, 4. Kapitola je rozepsaná a pokud se do ní pustím, co nejdříve ji dopíšu a můžete dál číst.. Co ještě, ukážu vám další svou oblíbenou hudební skupinu, další film, možná i ten o kterém mám další blog a taky napíšu něco o dalším autorovi a jeho nejznámějším knížkách.
Co ještě říct, děkuju mím třem SB, které si mě přidali a k tomu bych je tedy přivítala. Aduskwa a její blog s užitečnými nápady a módou.. Ten vesmírný vzor jednou zkusím.. :) Aravis a její svět fantazie společně s jejími příběhy a nakonec Sisi, kterou jsem si před chvíli zapsala a také se za chvíli pustím do prohlídky.

3. Kapitola

8. srpna 2012 v 22:09 | Debbie |  Elfské války
Loraella se probudila do brzského rána ale v jeskyni to vypadalo pořád stejně, byla tu tma a jediné co rozjasňovalo trochu strašidelnou jeskyni byl vysoký zdobený svícen. Svíčka už dohořívala, Loraella ještě chvíli ležela a čekala kdy zhasne úplně a ocitne se v naprosté tmě. Pak si ale všimla, že daleko od ní v rohu u dveří sedí nějaká temná postava a pláče. Upřela na ni zrak, pevně si obejmula kolena a plakala dál. Loraella se přiblížila, aby viděla více. Zjistila, že to je dítě. Malá dívka se stejnýma očima jako měl Naxape, s pláštěm na ramenou a kápí jež jí halila tvář jako ostatním démonům. Jediný Alrazar neměl na hlabě kápi a celkem ji to znepokojovalo. Dívka na Loraellu upřela svůj pronikavý pohled, utřela si slzy a zvážněla.
Vyskočila zprudka na nohy. Podle výšky ji netypovala víc než deset let.
Pomalu se k ní blížila a Loraella couvala dozadu, teď se to vše obrátilo ale původně ji chtěla pomoct ne zabít jako teď ona ji. V modrých očích ji žhnul zuřivý oheň, stále se pomalu přibližovala až na ni skočila a začala ji škrtit. Vrčela na ni nelidským hlasem, jak se Loraella bránila, strhla ji z hlavy kápi a odkryla tak znetvořeného Naxapeho s modrýma očima, jež ji přitahovali a pokřivenou, zjizvenou tváří, teď to byl on kdo ji škrtil.

Zprudka otevřela oči a vyskočila do sedu. Chytila se za hruď a klesla zpátky do moře kožešin. Hruď ji pálila a bolela od toho jak ji srdce zběsile do ní bušilo. Po spáncích ji stékal pot a snažila se popadnout dech.
Pohledem zkontrolovala celou jeskyni jestli ta dívka ze snu tu náhodou skutečně není. Jakmile zjistila že ne pokusila se uklidnit. Bohužel její myšlenky zůstali na jednom místě. Neví vůbec jak Naxape pod kápí vypadá a přitom se ji zdá o jeho zjizvené tváři, přitom to může být opak. Proč vlastně Alrazar nemá kápi jako ostatní a proč se jí zdálo o jeho druhé ruce když předešlí den přemýšlela jen nad tím jak se odtud dostat.
Moc toho přesto nevymyslela. Kdyby tu měla ještě nějakou společnost, možná by se jí to podařilo ale démoni vědí všechno, alespoň jí to posledně takhle Ellamin říkal.
Ellamin! Vzpomněla si. Její myšlenky se hned rozutekly pryč a zůstala tu jen jedna. Co vlastně dělá, je v pořádku? Hledají mě?
Tolik otázek ale na žádnou odpověď. K tomu jestli ji hledají tak je to jako jehla v kupce sena. Sama ani neví kde je. Ví jen to, že někde nakonci Perlexie, tak se země ve které všichni žijí nazývá. Sever, Jih, Východ, Západ? Kdo vi...
Zná jen cestu z elfského království do lidského a zpátky, možná ještě pár cest do několika měst poblíž ale tohle je všechno. Přitom co zjistila, že existují i kentauři, teď už neví ani to co všechno zemi obývá.
Ve chvíli kdy měla ještě více otázek než při vzpomínkách na krále Ellamina se dveře rozrazily a dovnitř vešla dvojice stráží držící stříbrnovlasou elfku v bezvědomí. Pod paží ji stráže držela, každý z jedné strany, nohy táhla po zemi.
Za nimi vešel Naxape s rukama za zády. Rukou pokynul strážím ať ji položí do kouta vlevo a dají si odchod. Jakmile odešly, dveře se zavřely, upřel na Loraellu pohled jako měla ve snu.
"Přivedl jsem ti menší společnost, doufám, že se nebudete moc vybavovat, jsi celkem neškodná, tak jsme ji dali k tobě. Nebylo už místo." Vysypal na ni a přešel k té elfce. Tvář ji zakrývaly stříbrné, dlouhé, rovné vlasy. Na sobě měla tmavě hnědé kožené kalhoty, vysoké tmavší než kalhoty hnědé boty, světle zelenou košili s vyhrnutými rukávy. Pohlédl na ni, zamračeně si ji prohlédl od hlavy až k patě ale hned se zase postavil na nohy a věnoval se Loraelle. Vlasy ji však neodhrnul, takže neviděla její tvář.
"Jak dlouho mě tu budete takhle držet? A koho vlastně dalšího tu vězníte tak jako mě?" Vyhrkla rychle, čímž se chopila slova. Naxape na ni upřel znovu pohled tak pronikavý, že musela tentokrát uhnout pohledem, ten spadl na tu elfku. Její modlitby byli vyslyšeny, zaradovala se v duchu, má tu společnost.
"Hmmm.." Zabručel Naxape, čímž ji vyrušil, snažil se najít ty správná slova. "Řekněme na dobu neurčitou... A koho dalšího tu takhle držíme není tvá věc, takže ti to může být jedno." Nevydžel a vydal se ke dveřím. Loraella zůstala za ním ohromená hledět, poslouchala jak se zavřeli dveře ale vzdalující kroky nezaslechla, copak zase zmizel a co vlastně ty stráže, taky nešly slyšet jak s elfkou přichází. Museli chodit opravdu tiše.
Když ticho neustávalo odtrhla konečně pohled ode dveří. Přisunula se k elfce a spatřila krev na stěně o kterou byla opřená ale i na zemi pod ní. Nadzvedla ji trochu a ke svému zděšení spatřila její košili na zádech nasáklou krví. Nestačila to už vstřebávat, a tak krev tekla na zem. Opřela ji zpátky o stěnu a odtáhla se. Sama se na ni pak svalila, tep se ji znovu zrychlil. Co ji museli udělat?
Rozhodla se nenechat ji vykrvácet ať už se ji stalo cokoliv. Zvedla se a došla rychle ke dveřím na které zabušila jak nejvíc uměla. Chvíli bylo ticho, které pro Loraellu bylo věčností ale pak se otevřelo malé zamřížované okýnko vysoko ve dveřích. Musela si stoupnout na špičky, aby viděla ale byla tam stejně tma, stráže se neukázali.
"Co je?!" Zachrčela jedna ze stráží ve tmě. "Potřebuju horkou vodu a obvazy, ta elfka krvácí, nenechám ji zemřít!" Vyjekla co nejrychleji. "Je to naléhavé!" Zakřičela, aby je trochu přinutila, došlo jí, že jsou opravdu palice dubové. Stráže zavřeli okénko a znovu nastalo ticho. Loraella to vzdala sesula se k zemi a složila tvář do dlaní. Prohlábla si vlasy a skousla nervozně spodní ret. To ji tu nechají zemřít?! Zakřičela hystericky na sebe v duchu.
Za čtvrt hodiny uslyšela kroky, už stála na nohách a koukala do okénka. Dveře se před ní otevřeli a dovnitř vklouzla ruka v kožené černé rukavici se znakem démonů. Držela stříbrný tác s nějakým jídlem, obvazy a miskou horké vody. Okamžitě popadla tác a nehleděla na to jestli se dveře zavřeli nebo ne a nebo jestli někdo něco říkal, běžela k elfce, svlékla ji košili, kterou odhodila vedle tácu a koukla na její záda.
Na zádech měla dlouhé šrámy, které se ji táhli od ramen a krku až po bedra. Tekly z nich pramínky krve, které se stále ne a ne zastavit. Z pohledu na elfčiny záda se ji dělalo špatně ale nenechá ji zemřít. Vzala kus obvazu a rány ji trochu omyla, pak ji je obvázala, košili vyprala v menší studánce v jednom rohu jeskyně. Studánku nedávno objevila, voda stékala ze stěn dolů do menší díry a ta pak někam do skály, takže špinavá voda odtékala ven. Ostatní obvazy a misku s vodou plné krve odnesla ke dveřím, zaklepala a vrátila se zpátky k elfce.
Jakmile košile uschla, oblékla ji elfce a položila ji na kožešiny. Pak pojedla a proseděla většinu času kousek od dveří opřená o stěnu jeskyně. Ve volném čase pozorovala stalaktity na stropě a po očku kontrolovala elfku. Zřejmě ji zrovna zbičovali, co jiného by zavinilo tyto dlouhé šrámy. A vůbec tahle elfka je jiná než ti ostatní co zná. Musí patřit mezi lesní.
Najednou se pohnula a otevřela oči!

Zpět !

6. srpna 2012 v 13:04 | Debbie
Tak jsem zpět, nestihla jsem bohužel napsat ani jednu kapitolu protože jsem byla pořád někde a nebo nebyla nálada ale můžu vás uklidnit, že se na 3. kapitole pracuje. Prozradím vám jen to, že se možná brzy seznámíte s další postavou :)
Co se týče příběhu o dívce jménem Cassie která zjistí, že je potomkem smrti, tak nad začátkem ještě přemýšlím. Takže prosím o strpení.
Dále bych chtěla poděkovat mím Sb že si mne přidali :)